Konečně letím a začíná tahle neuvěřitelná zkušenost!

31. května 2012
7 hodin ráno

Konečně letím a začíná tahle neuvěřitelná zkušenost!
Včera jsem na počest svého oflydjezdu uspořádal večírek s kebaby a drinky, a abych taky pozdravil nějaké mé přátele, kteří jsou rovněž na odjezdu a kdoví, kdy je zase uvidím. Jasně, že když jsem viděl, že mám nachystaný budík na brzo ráno, ujišťoval jsem se, že budeme slavit maximálně do jedenácti, taky protože jsem neměl auto a poslední autobus od nich jel o půlnoci. Všechny tyhle návrhy byly zavrženy, když mě Elio uklidňoval a říkal, že on auto má a že mě může dovézt až domů. Výsledek: vrátil jsem se domů jako obvykle až v jednu v noci.
Nepokoj z cesty mi vůbec nedal spát a bloudil jsem na záchod a do kuchyně a snažil se vzpomenout, jestli jsem náhodou nezapomněl nic důležitého. NIC! Na chvíli zapínám PC a před odjezdem naposledy kontroluju e-mail a facebook. Znovu se snažím spát, ale hlavou mi proudí tisíc myšlenek, a když mě ve čtyři ráno volá otec, aby mě vzbudil, já předstírám, že už posiluju, a honem vstávám. Tvář mého otce se zdá být jako ta z “Masky”, když uvidí Cameron Diaz – s tím rozdílem, že to zděšení je vidět vstávat mě po pěti sekundách. Štípne se do ramene: “Sním či bdím?” ptá se mě. Vůbec se nemýlí, protože obvykle je nucen volat mě aspoň třikrát, než vstanu, a častokrát se musí odhodlat ke krajním metodám, jako vzít mi přikrývku a necítit dál ten vlahý vzduch nebo ještě hůře polít mě sklenicí vody!
Traumatické probuzení!
Dávám si vydatnou snídani jako by to bylo o velikonočním ránu: meloun, latté (hned celou konvici), zákys, jogurt s cereáliemi a velký krajíc chleba s nutelou k tomu!
Měl jsem v úmyslu držet dietu, abych se cítil méně vinen, a tak si vybírám raději grepový džus než pomerančový, protože obsahuje méně kalorií.
Otvírám nejméně desetkrát můj baťoh a rozhodnu se tam přidat dvě knihy: jednu mého kamaráda Davida a jako druhou autobiografii Rickyho Martina. Začal jsem číst první stránky a tenhle bláznivý nákup jsem udělal na trhu s knihami, který se koná každý rok v Římě, a upřímně mi není líto, že jsem si ji koupil, protože jsem ho považoval za ikonu popu, přičtenou mu pouze v hudebním odvětví, zatímco v téhle knize vypráví o svých cestách během svých turné a o jeho zážitcích v Indii, a vlastně je to víc než deník o cestách – taky výborné téma pro mou zkušenost.
Dávám svoje zavazadla do auta, zdravím své bratry, kteří ještě stále spí, a silně objímám svou matku.
Šeptá mi, že jí budu chybět, a dám jí pusu, abych jí řekl, že i ona mi bude scházet.
Můj táta mě doprovází na letiště Ciampino a během cesty mi vypráví o kilowattech, které spotřebujeme. Ptám se, proč mi tyhle poučky musí dávat zrovna první ráno, kdy právě odjíždím. Já přitakávám, ale zlý duch ve mně se ptá, proč jede na dálnici 80km/h, když je cesta prázdná? Dokonce “zpomaluje” jako by jel 100 a měli by mu vzít body z řidičáku. Jaký klid!
Přijíždím přesně v 6 a mám ještě deset minut čas předtím, než zavře check-in, objímám silně svého otce. Načež o sobě dává vědět strážník, který říká, že mezi tolika místy jsme my zastavili zrovna v zatáčce. Otec se mu to snaží vysvětlit, ale já to naprosto ignoruju, beru si tašky a odebírám se k check-inu ve stylu Bridget Jones. Jasně, že jen před přepážkou Ryanairu je jedinečná dlouhá řada, proto každého prosím, jestli bych mohl projít, protože už mám spočtený čas. Dávám na pás zavazadlo, a zatímco předávám potvrzení o rezervaci s občankou, dívám se na hodiny: 6:09! Ještě jedna minuta a zmeškám letadlo!
Hosteska mě upozorňuje, že mám dvě kila batohu nadváhy, a tak otevírám tašku a vyndávám ven všechny knížky: aspoň jedno kilo míň a projde to!
Zastrčím se do skupinky společně s cestujícími, kteří letí do Paříže a mají odlet ještě o deset minut dříve než já a zasílám obvyklé zprávy svým přátelům, že se spojíme přes e-mail a na skypu (i když abych řekl pravdu, se skypem mám problémy a hned, jak budu ve Stockholmu, ho přeinstaluju).
Jako správný pasažér vypínám mobil, když mi kontrolují lístek na přepážce. Měl jsem v úmyslu dohnat ztracený spánek, jakmile jsem uviděl, že poletím tři hodiny, ale všichni dobře ví, jaké to je cestovat s Ryanair: začínají s rezervacemi obložených teplých housek, pak procházejí s pitím, dále je “duty free”, následuje loterie a pak druhé kolo s pitím a ještě třetí kolo s pitím – vyzývám kohokoli, komu se podaří usnout!
Přes toto neustálé vyrušování se mi daří napsat tyto poslední řádky dříve, než položím nohy na norskou půdu, PŘISTÁVÁME!

 Translated by Matteo Difumato

Lascia un commento

Inserisci i tuoi dati qui sotto o clicca su un'icona per effettuare l'accesso:

Logo WordPress.com

Stai commentando usando il tuo account WordPress.com. Chiudi sessione / Modifica )

Foto Twitter

Stai commentando usando il tuo account Twitter. Chiudi sessione / Modifica )

Foto di Facebook

Stai commentando usando il tuo account Facebook. Chiudi sessione / Modifica )

Google+ photo

Stai commentando usando il tuo account Google+. Chiudi sessione / Modifica )

Connessione a %s...