Odjíždí se!

“Každé setkání, každý posun nechá v cestovateli více či méně hluboké nebo nevědomé stopy.”

Matteo Pennacchi

Velký sen, cestování po světě bez peněz a bez zavazadel

18. srpen 2000. Vzpomínám si ještě na přesný den, kdy jsem poprvé uviděl tu knihu. Titul mě ihned přitáhnul, především proto, že jsem ještě ani nedovršil 14-ti let a neměl jsem moc zkušeností s cestováním, ale cestování jsem miloval a cítil jsem adrenalin cest, který mi již koloval v žilách. Již ke konci měsíce jsem ji zhltal a od té chvíle jsem začínal ve snění o cestě kolem světa bez peněz a bez batožin tak, jak to dělal Matteo Pennacchi, který hledal podporu u lidí, protože pomoc od těch, kteří ji poskytují bližnímu, aniž by z toho něco měli, není utopie.

Uběhlo dvanáct let, tuhle knížku jsem si znovu půjčil nejméně desetkrát, zejména v případech, ve kterých jsem se bál čelit cestám, které vyžadovaly risk.

Myslím, že dříve nebo později si ji koupím, jestliže se mi podaří najít ji ještě v prodeji nebo snad v nějakém stánku za tři eura. To už se pak stane ročníkem! Znovu se stane mým amuletem pro tuto cestu. Takže tohle ráno jsem si v knihovně vybral spolu s průvodcem Spojených států Routard pojedenácté “Velký sen”.

V očích lidí se musí jevit jako okouzlující a jistě je, přestože moje vášeň by nenarostla do takové míry, že bych nabyl takových zkušeností, ale musím vzít v úvahu, že mezi nezapomenutelné zážitky se vměstnají rovněž i těžké chvíle. A budou to právě tyto chvíle, ve kterých se svěřím do četby této knihy, jako by to byl můj přítel na cestách.

Bude to má bible, moje podpora, snad v různých zemích, ale jedinečná.

Dosud jsem toho nacestoval mnoho, až jsem se stal nezávislým cestovatelem: neměl jsem zrovna moc volného času, unikal jsem před všednodenností Říma, a kdyby mě někdo pobídnul k cestě, můj kufr je ustavičně pod mou postelí a připravený za pár minut. A jestli má někdo náhodou nějaké vágní představy o cestování, já se postarám o hladké uskutečnění této myšlenky zkontrolováním letů a jejich ceny nalezením co nejlevnějšího tarifu na Booking.com. Tentokrát však moje zkušenost bude trochu odlišnější vzhledem k těm předchozím.

Nejsem ještě vybaven následovat doslovně zkušenosti Mattea Pennacchiho, ale budu to i já, kdo bude cestovat naslepo. Koupil jsem si sice letenku, ale přede mnou bude nová zkušenost: couchsurfing. Couchsurfing je jedna stránka, kde různí lidé nabízejí svou pohovku (od toho název “couch”), aniž by čekali peníze. Zdá se to být jako fantastická věc, ale z jistého pohledu mě děsí: ve Stockholmu mě například pohostí můj švédský kamarád, kterého jsem mimo jiné hostil také já a jsme velcí přátelé, ale v místech jako Spojené státy, Oslo či jiné destinace, které jsou teprve výhledové, mi nezbývá nic jiného, než se na ty stránky spoléhat.

Udělal jsem poslední věci před odjezdem, které byly potřeba: šel jsem k holiči, aby mi ostříhal vlasy, přerušil jsem povinné ručení u auta, a znovu jsem si opakoval slova asistentky, která mě ujišťovala o tom, že jakmile ho jednou přeruším, pak nebudu moci jezdit s autem tři měsíce.. Já jen doufám!

Já sice vím, kdy odlétám, ale ještě jsem si nekoupil zpáteční letenku. Spoléhám se tak na osud a na události, které se mi přihodí. Teoreticky bych se měl vrátit na konci července, ale kdoví!

Můj plán je nyní být pryč po dva měsíce s prvním zacílením túry po Skandinávii a první zastávkou v Oslu.

Zítra bude den D, budík na čtvrtou, protože letadlo odlétá v 6:40.

První lístek jsem si koupil s Ryanair do Osla a zůstanu tam dva dny a jednu noc, potom budu dva týdny ve Švédsku, kde budu objevovat krásy Stockholmu, Uppsaly a finských Helsinek.

Za úspěch považuji dva dny v Londýně, odkud pojedu do New Yorku.

Dal jsem si do baťohu to nejnutnější, přestože přes letová nařízení si můžu vzít maximálně dvanáct kilo: dvoje džínsy, dvě trička, dvě tílka, jeden svetr a jednu mikinu, sáčko, dvoje šortky, ponožky a trenky na jeden týden, dvě košile na zvláštní příležitosti (nikdy se neví), plavky, spacák, fotoaparát, náplasti, aspirin a vše nepostradatelné pro osobní hygienu, mobil a VELMI DŮLEŽITÉ knížky.

Strach, úzkost, neklid!

Ale také mnohá očekávání a spousta jiných myšlenek o tom, co udělám pro Spojené státy. Prozatím dám stranou ono napětí. Abych zahnal tento nepokoj, svěřím se do rukou knihy, čtu předmluvu a objevuji, že se cítí být přesně jako já, nervózní, neklidná, ale plná energie, čtu první stránku, ještě než udělám první krok k prvnímu cíli, a dodává mi odvahy svěřit se téhle cestě s nadějí, že najdu štěstí.

Dále dostávám e-maily nebo zprávy na facebooku, kterých je přehršle a které souvisejí s touto cestou, a tak překonávám mýty, jelikož jsem nadto našel lety se skutečně báječnými cenami: do Osla jsem totiž utratil 46 eur s Ryanair včetně zavazadla, z Osla do Stockholmu s tamní místní společností SAS (Scandinavian Airlines) jsem zaplatil 75 eur (spočítal jsem, že přestože Fly Be je low cost, utratil bych 76 eur), ze Stockholmu do Londýna-Heathrow s British Airways jsem zaplatil jen 65 eur, zatímco s Ryanair bych bez zavazadla zaplatil 60 eur, no celkem 186 eur za celou cestu po Skandinávii.

Myslí si ještě někdo, že jsem bohatý?

Ale pokud jde o Londýn – New York tam i zpět, utratil jsem 587 eur, to je pro tuto chvíli dohromady 770 eur.. doposud.

Takže vám znovu podám zprávu přes různé útraty na cestách, když k nim připočítám tyhle, a uvidíme, kolik utratím!

Čekám na vaše rady, doporučení, komentáře a povzbudivé odpovědi z Itálie i ze zahraničí a snad i nějakou tu pomoc, abych mohl pokračovat v tomhle bláznovství!

Translated by Matteo Difumato